Můj příběh

O mně

• Ing. Bc. Iva Horká

• Narodila jsem se 28. 10. 1962 ve Velkém Meziříčí, kde stále žiji.

• Mám dva dospělé syny, přičemž se starším vydávám nezávislý regionální týdeník Medřičské listy.

• Jsem matka, novinářka, živnostnice. Hrdá rodačka z Velkého Meziříčí, která se více než 25 let věnuje žurnalistice na Vysočině.

​

Vzdělání

• Masarykova univerzita Brno, Filozofická fakulta, Obecná teorie a dějiny umění a kultury, obor Sdružená uměnovědná studia, získán titul Bc., rok ukončení 2015

• Univerzita Karlova v Praze, Fakulta pedagogická, doplňující pedagogické studium – učitelství na středních odborných školách, rok ukončení 2002

• Mendelova univerzita Brno (dříve Vysoká škola zemědělská Brno), Fakulta provozně-ekonomická, získán titul Ing., rok ukončení 1989.

• Střední zemědělská technická škola v Třebíči, obor agronomie

• Roční kurz v Centru nezávislé žurnalistiky

• Novinářské stáže v Senátu a Poslanecké sněmovně PČR, v Evropském parlamentu v Bruselu a Štrasburku

• Státnice v psaní na stroji všemi deseti a úprava písemností

​

Pracovní zkušenosti

• Od dubna 2015 dosud – vydavatelka a šéfredaktorka soukromého regionálního týdeníku Medřičské listy - OSVČ

• Od jara 1996 do jara 2015 – šéfredaktorka regionálního týdeníku Velkomeziříčsko

• Od roku 1994 do roku 1996 – tištěná média Facta Jihlava, Rovnost Brno/Deník Žďárska, Týdeník Vysočina

• Do roku 1994 pracovní pozice v ekonomické sféře (cenový odbor Zetor Brno, finanční a plánovací odbor PBH Brno-Královo Pole, finanční odbor Městského úřadu Velké Meziříčí)

​

Politická činnost

• V roce 2020 jsem kandidovala jako nezávislá do Senátu v obvodu č. 51 - Žďár nad Sázavou. Získala jsem úžasných 6 853 hlasů, což znamenalo 19,93 % a skončila jsem na třetím místě.

• Ve Velkém Meziříčí jsem členkou "Komise kulturní a cestovního ruchu".

• Také se angažuji v Místní akční skupině (MAS MOST Vysočina) podporující rozvoj venkova.

​

Kulturní aktivity

• Napsala  jsem knihu "100 let periodika Velkomeziříčsko (1919-2019)".

• Více než 10 let jsem pomáhala organizovat charitativní koncerty na opravu kostelních varhan.

• Natočila jsem dvě hudební CD v žánru country a lidové písně.

• Zpívala jsem v kapelách. 

• Moderovala jsem kulturní a společenské akce (koncerty, festivaly nebo různé besedy apod.).

• Podílela jsem se na obnově folklórní  tradice  v regionu Moravské Horácko (založení souboru či pořádání akcí).

• Spolupořádala jsem filmové festivaly.

​

Oblíbená hudba: Ta, která mne osloví, tudíž napříč žánry včetně klasické a duchovní.

​

Oblíbené filmy: Je jich více, ale kultovní jsou pro mne The Piano (v hlavní roli s Holly Hunter), Musíme si pomáhat, Vlasy, House of Cards, Amadeus a Titanic.​

​

Oblíbené knihy: Čtyři dohody, Ženy, které běhaly s vlky, Moji přátelé od Jakuba Demla a mnohé další.

 

Oblíbené TV pořady:  Hudební a o umění vůbec, životopisné a další. Líbí se mi Show Jana Krause, ale třeba také StarDance, sleduji ČT 24 a na internetu pak DVTV.

 

Oblíbený citát: Chceš-li rozesmát Boha, řekni mu o svých plánech. 

​

Zájmy: Umění a kultura, zpěv a kytara (aktivně), příroda a pes, regionální folklor, pěstování květin, cestování, móda a duchovní kultura, ale také aktivní pobyt v přírodě a  provozování rekreačních sportů (jízda na kolečkových bruslích, lyžování na svahu i ve stopě, zimní bruslení, jízda na kole, turistika apod.). 

​

 

Velkomeziříčská rodačka

 

Nejenom, že jsem se narodila na den výročí vzniku ČSR, ale ještě k tomu došlo na zámku. Porodnice tehdy totiž byla součástí právě velkomeziříčského zámku.

 

Velké Meziříčí je mou srdeční záležitostí. Není pro mě pouhým místem narození, je pro mě důležité i díky životním obdobím a místům, které jsem v „Medřiči“, jak se jí lidově říká, prožila. Ať už to byla základní škola, radnice, kostel, Jupiter club, přírodní oblast Nesměř, Fajtův kopec a mnohé jiné.

 

Dalším významným místem mého života je malebná obec Vídeň, ve které se narodili oba moji rodiče. V naší moravské Vídni jsem prožila krásné dětství se svými rodiči, třemi sourozenci i prarodiči a dalšími příbuznými. Právě tady jsem si vytvořila velkou lásku k přírodě, květinám i zvířatům. Jako děti jsme byli se sourozenci i kamarády neustále někde v polích, na loukách, u rybníka nebo poblíž místní kouzelné přehrady. 

 

K mé lásce k přírodě samozřejmě přispělo i to, že prarodiče byli drobní zemědělci a rodiče také celý život pracovali v zemědělství. To s sebou samozřejmě neslo povinnost pomáhat na poli. Naučila jsem se tedy všechno potřebné od okopávání řepy po obracení sena a sklízení brambor.

 

Vzdělání komunistům navzdory

​

Ve Vídni jsem také nastoupila do první školy. Druhý stupeň základní školy jsem ukončila v roce 1978 na Sokolovské ulici ve Velkém Meziříčí. Učila jsem se dobře, byla jsem velmi svědomitá a pečlivá. Na následný výběr střední školy mělo však bohužel větší vliv něco úplně jiného. Moje rodina vyznávala křesťanské hodnoty a ne ty „rudé“. To samozřejmě poznamenalo můj kádrový profil. Přestože jsem mívala na vysvědčení vyznamenání a přijímací zkoušky jsem udělala, nebyla jsem přijata ani na zdejší gymnázium, ani do ekonomické třídy Hotelové školy VM.

 

Místo toho jsem se na odvolání dostala na Střední zemědělskou technickou školu (SZTŠ) v Třebíči. Paradoxní je, že jsem žádné odvolání nepodávala. Se studiem na SZTŠ bylo také spojené bydlení na internátu. Nebylo to pro mě jednoduché, do života mě to ale posílilo. Zpětně to hodnotím jako cennou životní zkušenost, díky které jsem navíc našla nejlepší kamarádku. Ta mi jako výborná zpěvačka a kytaristka byla skvělou učitelkou a obohatila tak moje dovednosti, za což jí vděčím dodnes.

 

Kam jít po maturitě složené v roce 1982, jsem na výběr moc neměla. A tak jsem nastoupila do zaměstnání. Myšlenky na vysokoškolské studium jsem se nevzdala, a proto jsem se v roce 1984 přihlásila na pro mne kvůli „kádrovému posudku“ jedinou dostupnou tehdejší Vysokou školu zemědělskou v Brně, fakultu Provozně-ekonomickou. Ještě během studií jsem se v roce 1987 vdala a posléze porodila první dítě. Promovala jsem tedy v říjnu 1989 již jako máma půlročního syna. Za dva roky po něm se mi narodil syn druhý.

Po Sametové revoluci jsem se rozhodla, že si ještě více rozšířím akademické obzory. Získala jsem pedagogické vzdělání na Univerzitě Karlově v Praze v oboru učitelství odborných předmětů na středních školách. Vzhledem k mé celoživotní vášni, jíž je kultura, umění a zejména hudba, jsem absolvovala další studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně se zaměřením na uměnovědná studia (obecná teorie dějin umění).

 

Ze Zetoru k žurnalistice

 

K prvnímu zaměstnání jsem po střední škole nastoupila na oddělení zahraničního obchodu tehdejšího státního podniku Zetor v Brně. Bylo ale jasné, že se dříve či později přesunu k žurnalistice. Po Sametové revoluci jsme se s rodinou rozhodli k návratu na Vysočinu. Po mateřské dovolené jsem vstoupila na pole žurnalistiky prostřednictvím tehdejšího obdeníku Facta Jihlava, odkud jsem po jeho náhlém zrušení přešla do někdejšího deníku Rovnost (nyní známe pod hlavičkou Žďárský deník).

 

Poté jsem přijala nabídku regionálního týdeníku Vysočina se sídlem ve Žďáře nad Sázavou. Pokrývala jsem právě oblast Velkomeziříčska, Velkobítešska, Křižanovska, Měřínska a okolí. Dalším významným kariérním posunem bylo získání pozice šéfredaktorky týdeníku Velkomeziříčsko, kde jsem následně setrvala bezmála dvacet let.

 

Vlastní nezávislý týdeník Medřičské listy

 

Dalším milníkem v mém životě bylo rozhodnutí kandidovat v komunálních volbách v roce 2014. Tehdy jsem se rozhodla, že aktivně vstoupím do místní politiky, a tak jsem kandidovala jako nezávislá. Pro mého zaměstnavatele to znamenalo záminku, aby mě  kvůli této kandidatuře vyzval k ukončení pracovního poměru.  Později Inspektorát práce vynesl verdikt, že mne jednatel tímto jednoznačně diskriminoval a porušil tak několik zákonů včetně Základní listiny práv a svobod. Za to mu vyměřil vysokou pokutu.

Jak se později navíc ukázalo, byla jsem nepohodlná tehdejšímu vedení radnice, které hodlalo upevnit svoji moc i prostřednictvím týdeníku Velkomeziříčsko, který vydávala městská společnost. V březnu 2015 tehdejší radní města týdeník zrušili a zavedli měsíční zpravodaj, ve kterém posléze zaměstnali svoje loajální lidi. Toto všechno však vzbudilo u většiny obyvatel velkou nevoli. 

A tak jsem se starším synem od 1. dubna 2015 začala vydávat svůj soukromý týdeník Medřičské listy. Soukromý týdeník tak vychází již sedmým rokem. Za tu dobu se podařilo rozkrýt několik zásadních kauz v našem městě. Díky tomu jsem si uvědomila, že není zbytečné proti něčemu bojovat, i když se to na počátku může jevit jako předem prohrané. Myslím, že plním onu známou funkci novin, které mají být hlídacím psem demokracie.

 

Nezávislá kandidátka do Senátu

 

A právě tyto předešlé zkušenosti mne nasměrovaly k tomu, abych v nastoleném trendu pokračovala. Proto jsem se rozhodla jako nezávislá kandidovat do Senátu, který nejen já vnímám jako pojistku demokracie. Dlouho jsem zvažovala, jestli se ke kandidatuře odhodlat. Rozhodla jsem se, že do toho půjdu naplno.

Mám více jak 25 let zkušeností z lokální žurnalistiky. Svou profesi jsem vždy brala jako službu lidem. Stejně tak vnímám i pozici senátorky či jakoukoliv veřejnou funkci. 

Před voliče jsem předstoupila  s jasnou vizí a programem. Žádná populistická gesta a nejasné náznaky. Jasně jsem popsala, jak bych se jako zákonodárkyně chovala. Co hodlám prosazovat a jak to udělám. Věřím, že jsem svým programem lidi oslovila. Nakonec mě podpořilo 6 853 voličů znamenajících 19,93 % ze všech hlasů. Skončila jsem tak na bronzovém stupni, což považuji famózní úspěch. Této obrovské podpory si moc vážím.

 

Nezávislá za koalici SPOLU do Sněmovny

​

Chci dále hájit hodnoty a prosazovat program, pro něž jste mě volili. Proto jsem se rozhodla přijmout nabídku kandidovat do Sněmovny za koalici SPOLU na Vysočině. Jsem přesvědčena, že SPOLU dáme naši zemi dohromady!